Historie obce
Obec Předboj se nachází v archeologicky bohaté lokalitě Středních Čech. Na území obce nebyl prováděn systematický archeologický výzkum. Nalezené fragmenty předhistorického osídlení pocházejí z náhodných nálezů při provádění zemních a výkopových prací.
Jedná se o tyto fragmenty:
- Kultura lineání – kamenná sekera
- Kultura nordická – mohyla, hliněné korálky
- Kultura šňůrová – hrob, nádoba, zvířecí kosti, keramika, sekery
- Kultura únětická – sekera se žlábkem
- Kultura hradištní – hrob
Původní název obce byl Přeboj, někdy též Příboj. Slovo Přeboj ve staročeštině znamenalo loupež. Obec patří k nejstarším obcím ve středních Čechách. Vedla tudy stará říšská cesta z Prahy přes Sedlec na sever do Německa.
První psaná zmínka o obci pochází z r. 1253, kdy král Václav I, věnoval ves klášteru sv. Františka, řádu křižovníků s červenou hvězdou. Řád ji však počátkem 14. století ztratil a poté přešla do světských rukou. Obec byla však již předtím majetkově rozdělena, část obce r. 1257 užíval kustod kaple sv. Václava v bazilice sv. Víta. Z r. 1257 pochází též další písemná zmínka o obci. V tomto roce potvrdil král Přemysl Otakar II kapitule Pražské držení poplužních dvorů v Předboji a Lysolajích. Později užívali ves drobní šlechtici s přídomkem „z Předboje“. Prvními z nich jsou roku 1318 jmenováni zemané Jan a Bohuslav.. Roku 1368 byla obec v majetku Pavla z Jenštejna, r. 1375 Peška z Litožnic. Po roce 1380 držel obec pražský měšťan Henslin Freiberger a jeho ovdovělá manželka Klára darovala ves, statek a tvrz benediktinkám z konventu u sv. Ducha na Starém Městě pražském.
Počátkem husitské revoluce r. 1421 ovládli Předboj Pražané, později jen staroměští, kteří obec dávali do správy svým spoluměšťanům. V r. 1425 prodal Jan z Lokte zdejší dvůr krejčímu Petru Smolíkovi a v r. 1433 si jej do zemských desek nechal připsat Janek z Krajnice. Z té doby pochází též první zmínka o předbojské tvrzi, která vznikla snad již ve 14. století. V polovině 15. století se zde vystřídalo ještě několik držitelů z řad drobné šlechty, později (není přesně známo kdy) se majetek vrátil benediktinkám od sv. Ducha. Po r. 1589 byl však tento klášter zrušen a opuštěn a zbylé benediktinky přešly ke klášteru sv. Jiří na Pražském hradě, který se stal vrchností. Počátkem 17. století prodal klášter ves Předboj měšťanu Jindřichu Krumpochovi a r. 1671 ji klášter znovu koupil. V době, kdy byla ves v majetku svatojiřského kláštera, byla spojena s blízkými Panenskými Břežany. Svatojiřský konvent byl majitelem břežanského panství, ke kterému ves Předboj patřila, až do zrušení kláštera za panování Josefa II. koncem 18. století. Poté bylo panství břežanské přiděleno k matici náboženské a pod vrchní vedení c.k. České správy státních statků. Roku 1820 koupil panství břežanské hrabě August Ledebour-Wicheln. Od roku 1823 vlastnil panství hrabě Jan Somssisch, od kterého koupil panství roku 1828 hrabě Mathias Friedrich von Riese-Stallburg. Břežanské panství tvořily tenkrát vsi Panenské Břežany, Sedlec, Bořanovice, Čenkov, Předboj, Dolínek a Zálezlice. Mathias Friedrich von Riese-Stallburg spojil pod společnou správu břežanské panství s panstvím vodolským (Odolena Voda, Vodochody Dřínov, Bukol, Křivousy a část vsi Kolárovice) a panstvím chvatěrubským (Chvatěruby, Máslovice a Kolárovice, část vsí Hostín, Postřižín, Všestudy, Vojkovice, Zátvor, Dušníky, Přemyšlení a Dolínek). Na břežanském panství žilo v té době kolem 1600 osob.
