Podrobná historie obce

Původní název obce je Přeboj, Přeboje. V latině někdy komoleno na Priboj, Priboy. Ve staročeštině znamenalo slovo „přeboj“ loupež. Na starých mapách se vyskytuje také název Pržeboy. Obec Předboj patří k nejstarším obcím ve středních Čechách. Vedla tudy stará říšská cesta z Prahy přes Sedlec na sever do Německa.

Shrnutí všeho, co se podařilo zjistit o historii obce Předboj

1253 – První písemná zmínka o obci – král Václav I. věnoval ves klášteru sv. Františka, Řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Jedná se o listinu datovanou 6. dubna 1253 a uloženou v Národním archivu Praha. Řád ves počátkem 14. století ztratil a poté přešla do světských rukou.

1257 – Král Přemysl Otakar II. potvrdil v tomto roce kapitule Pražské držení  poplužních dvorů v Předboji a Lysolajích.

1318 – ves užívali drobní šlechtici s přídomkem „z Předboje“. Prvními z nich jsou v tomto roce jmenováni zemané Jan a Bohuslav.

1368 – ves je v majetku Pavla z Jenštejna, který byl notářem královské komory a strážcem pečeti a pokladu Karla IV.

Erb pánů z Jenštejna

1375 – majitelem vsi je Pešek z Litožnic

1380 – ves držel pražský měšťan Henslin Freiberger.

1383 – vdova po Henslinu Freibergerovi darovala ves, statek a tvrz benediktinkám z konventu u sv. Ducha na Starém Městě Pražském. Vyplývá to z listin, které se dochovaly a jsou uloženy v Národním archivu v Praze.

1420 – majitelem vsi je Jan z Lokte

1421 – ves ovládli pražané, později jen staroměští.

(Pražané (nebo též pražský městský svaz) bylo husitské uskupení měst a šlechty, které vzniklo na jaře roku 1421, kdy Jan Žižka z Trocnova spolu s pražany ovládl řadu měst ve východních Čechách).

1425 – Jan z Lokte prodal zdejší dvůr krejčímu Petru Smolíkovi.

1431 – ves vlastní Sosnovec z Vlkanova

1433 – Janek z Krajnic – nechal si dvůr připsat do zemských desek v náhradu za to, že vynaložil peníze na obnovu požárem zničené tvrze, dvora i rybníků a vyplatil předchozímu držiteli Sosnovcovi z Vlkanova 45 kop grošů za náklady po požáru.

pol. 15. stol. – v obci se vystřídalo několik držitelů z řad drobné šlechty. Později (není známo kdy) se majetek vrátil benediktinkám od sv. Ducha.

1589 – klášter u sv. Ducha byl zrušen a přešel pod správu benediktinek od sv. Jiří na Pražském hradě. Klášter sv. Jiří se tak stal pro ves Předboj vrchností.

poč. 17. stol. – klášter prodal ves pražskému měšťanu Jindřichu Krumpochovi

1671 – klášter sv. Jiří znovu koupil ves Předboj a ta byla v té době spojena s Panenskými Břežany. V držení kláštera bylo v té době celkem 12 vsí nebo jejich částí, které svými odvody poskytovaly klášteru ekonomické zázemí. Ves Předboj svými odvody značně převyšovala ostatní vesnice. V r. 1631 bylo v Předboji evidováno 11 sedláků s platební povinností vůči vrchnosti.

Klášter sv. Jiří na hradě Pražském, v popředdí bazilika sv. Jiří

1715 – na tomto místě by bylo vhodné zmínit se o statku čp. 21, který byl jedním z největších. Asi od r. 1715 zde hospodařila rodina Švehlova. Z této rodiny pocházejí předkové Antonína Švehly (1873-1933), politika a pozdějšího ministerského předsedy tří československých vlád. Na tomto statku se narodil jeho prapradědeček Pavel Švehla. Poslední mužský potomek rodiny byl Jiří Švehla, zemřel mladý a měl dvě dcery. Mladší dcera Marie Magdalena se v r. 1786 provdala za Antonína Hofmanna z Budihostic a hospodařili spolu na statku čp. 21 v Předboji. Až do doby mezi světovými válkami se na statku vystřídalo několik generací Hofmannů. Tři z nich se stali postupně starosty. Jeden byl starostou dokonce celých 30 let.

Bývalý Hofmannův statek – ulice Pod Vrškem

Hrob rodiny Hofmannů na hřbitově v Kojeticích

1781 – klášter sv. Jiří byl zrušen císařem Josefem II.  Předboj stále patřil k Břežanskému panství, které bylo přiděleno k matici náboženské a pod vrchní vedení c.k. České správy státních statků.

1820 – panství koupil hrabě August Ledebour-Wicheln.

1823 – panství vlastnil János hrabě Somssich de Saárd

1828 – panství Břežanské koupil Mathias Friedrich von Riese-Stallburg společně s panstvím Vodolka. Již předtím koupil panství Chvatěruby a všechna tři panství spojil pod společnou správu. Někdy kolem r. 1840 nechal v Panenských Břežanech postavit tzv. Dolní zámek.

Erb rodiny Riese Stallburgů

Břežanský Dolní zámek – původní vzhled, před přestavbou

1864 – v Dolním břežanském zámku zemřel Mathias Friedrich von Riese-Stallburg a panství převzal nejmladší z jeho 5 dětí – syn Adolf von Riese-Stallburg.

1899 – zemřel Adolf von Riese-Stallburg a na rodinu dolehly finanční těžkosti. Nepodařilo se jí udržet rozsáhlý majetek.

Náhrobky Riese-Stallburgů na tzv. Baronském hřbitově v Odoleně Vodě

1901 – majetek Riese-Stallburgů tj. celý komplex tří panství (Vodolka, Panenské Břežany a Chvatěruby) převzala Hospodářská úvěrní banka pro Čechy a rozprodala ho ve prospěch věřitelů.

A ještě pár zajímavostí z novodobé historie

1909 – panství Vodolka a Panenské Břežany koupil významný rakousko-český židovský velkopodnikatel v cukrovarnictví Ferdinand Bloch, včetně obou zámků v Panenských Břežanech. V Předboji mu patřil „Předbojský dvůr“ čp. 7 a 8 (dnešní Yard Resort), řada polností a Velký předbojský rybník.

Horní zámek odkoupil ve 20. letech min.stol. majitel továrny na nábytek Bedřich Gerstl. Továrnu zdědil po svém otci Emilu Gerstelovi (1870-1919), a i nadále vyráběl nábytek pod značkou Emil Gerstel. Dosáhl ve svém podnikání velkých úspěchů.

• Za protektorátu byl zámek sídlem státního tajemníka Karl Hermanna Franka.
• Po roce 1945 byl Horní zámek přeměněn na domov důchodců.
• Od r. 2012 je zámek v majetku Středočeského kraje, který zde vybudoval Památník národního útlaku a odboje.

Dolní zámek si ponechal Ferdinand Bloch. Nechal ho luxusně zařídit a využívali ho s manželkou jako letní sídlo.

• Za protektorátu bydlel na zámku zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich s rodinou. V r. 1942 byl na něj v Praze spáchán atentát.
• Po r. 1948 vznikl v zámku Výzkumný ústav kovů.
• V r. 2019 byl v dražbě prodán zámek, okolní komerční budovy i pozemky českému investorovi za 39 milionů korun.

Manželkou Ferdinanda Blocha byla Adele rozená Bauer a oba manželé si v r. 1917 rozšířili jméno na Bloch-Bauer. Adele byla milovnicí umění a velkou podporovatelkou secesního malíře Gustava Klimta, který ji také dvakrát namaloval. Poprvé v r. 1907. Světoznámý obraz se jmenuje Adele Bloch-Bauer I nebo také Zlatá Adele nebo Dáma ve zlatém. Druhý obraz pochází z r. 1912 a jmenuje se Adele Bloch-Bauer II.

Adele Bloch-Bauer I – r. 1907

Adele Bloch-Bauer II – r. 1912

Zámecká budova byla v té době mírně upravena. Bylo upraveno centrální mramorové schodiště, vedoucí do patra a pro jeho osvětlení bylo vybudováno nové velké půlkruhové okno. Tím se částečně změnil čelní vzhled zámku.

Foto r. 2024

O část majetku přišel Ferdinand Bloch-Bauer v 1. pozemkové reformě ve 20. letech min. století. Polnosti byly přerozděleny a prodány drobným rolníkům a větší část pozemků spolu s budovami, které patřily ke dvoru v Předboji byla prodána jako zbytkový statek rodině Tumlířových (viz níže r. 1929).

Adele Bloch-Bauer zemřela v r. 1925 ve věku 43 let na zánět mozkových blan. Ferdinand po připojení Rakouska k nacistickému Německu emigroval na podzim r. 1938 do Francie a poté do Švýcarska, kde krátce po skončení druhé světové války zemřel. Manželství bylo bezdětné.  Stejně jako Ferdinand Bloch-Bauer, emigroval i Bedřich Gerstl, majitel Horního zámku, který byl rovněž židovského původu.

1929 – „Předbojský dvůr“ a větší část polností koupili tehdejší nájemci dvora manželé

Arnošt a Anna Tumlířovi jako zbytkový statek po 1. pozemkové reformě. Krátce nato převedli statek na svého syna Ing. Bohuslava Tumlíře, který zde žil s manželkou Ing. Dr. Marií Tumlířovou, roz. Kuklovou a dvěma dětmi – Janem a Marií, zvanou Maněna.

Ing. Dr. Marie Tumlířová (1889-1973) se stala v r. 1921 jednou ze dvou prvních žen zemědělskou inženýrkou na ČVUT Praha a v témže roce byla promována ještě doktorkou technických věd jako první žena v ČSR i celé Evropě.

V letech 1934–1939 působila ve funkci poslankyně Národního shromáždění ČSR za agrární stranu. (V té době působil ve funkci poslance NS ČSR za KSČ také předbojský rodák Josef Nepomucký (1897-1972), v letech 1951-1953 ministr zemědělství.)

Manželé Tumlířovi s oběma dětmi v r. 1948 vzhledem k vývoji politické situace v tehdejším Československu emigrovali. Žili v Paříži, později v Mnichově, kde Marie Tumlířová působila v letech 1951-1957 v rádiu Svobodná Evropa. Byla zemědělskou redaktorkou a vystupovala pod jménem Maria Chaloupecká. Její manžel Ing. Bohuslav Tumlíř měl mezinárodní renomé v oblasti statistiky zemědělské výroby a obchodu.

Ing. Dr. Marie Tumlířová roz. Kuklová

1939 – pánové Vokurka a Stejskal vybudovali v letech 1939-1941 u hlavní silnice I/9 (Praha-Mělník), v místech zvaných Tůmovka, prosperující konzervárnu s názvem Vokurka a Stejskal na pozemcích patřících do katastru obce Předboj. V té době se jednalo o jediný výrobní podnik v obci. V objektu bylo vybudováno také zahradnictví, kde se pěstovala zelenina a květiny.

Tovární budovy konzervárny – foto ze současnosti

Hlavičkový papír firmy Vokurka a Stejskal

Konzervárna byla vybudována v těsné blízkosti hostince s názvem Zájezdní hostinec na melniceké silnici, později jen „Na Tůmově“ podle manželů Tůmových, kteří hostinec v r. 1840 postavili.

Zájezdní hostinec „Na|Tůmově“ – dobová fotografie

V Předboji, v dnešní Kojetické ulici byl postaven dvojdům s čp. 106/107, který sloužil jako podnikové byty pro 4 rodiny. Domu se vždy říkalo „Vila“ (dnes je v soukromém vlastnictví).

„Vila“ v Kojetické ulici – foto z r. 2025

Časová osa dalšího využití tohoto výrobního areálu

• r. 1948 – znárodnění firmy Vokurka & Stejskal
• r. 1950 – pobočka nár. podniku Středočeská Fruta, Horní Počernice
• r. 1960 – pobočka nár. podniku Středočeská Fruta, Mochov
• r. 1961 – vznik družstevního závodu Včela Předboj Včela, Předboj byla až do r. 1990 monopolním výkupcem, zpracovatelem a vývozcem medu pro celé tehdejší Československo. (Předsedou Ústřední rady družstev v letech 1959–1967 byl Josef Nepomucký, rodák z Předboje, dlouholetý poslanec nár. shromáždění, v letech 1951-1953 ministr zemědělství).
• r. 1999 – vznik akciové společnosti Včela Předboj
• r. 2004 – ukončení provozu společnosti Včela Předboj (stala se ztrátovou) Dnes je zde skladový areál, který spadá pod společnost České přístavy, a.s. Logistický komplex Předboj, který nabízí překladní logistiku a skladování. V sousedství skladového areálu byla po roce 1989 vybudována na katastru obce. Předboj čerpací stanice pohonných hmot polečnosti „Tank ONO“.

1949 – obec patřila do Pražského kraje, okres Praha – sever a žilo zde něco málo přes 400 obyvatel. Bylo založeno JZD Předboj se sídlem v uvolněném areálu bývalého statku Tumlířových, čp. 7.

1949 – vznik samostatného JZD Předboj – sídlo Předboj č. 7 (dříve Tumlířovi))

1961 – sloučení JZD Předboj, Bašť a Panenské Břežany – název JZD Kolektiv sídlo Předboj

1975 – JZD Kolektiv se stalo součástí JZD Budoucnost se sídlem v Líbeznicích a JZD Budoucnost hospodařilo až do r. 1990. Pak bylo přejmenováno na Družstsvo Libagro. V té době vzikly v Předboji zemědělské firmy ZEVOS, s.r.o. a LP Milk, s.r.o. V současné době provozuje LP Milk již jen restauraci, zatímco společnost ZEVOS se zabývá i nadále rostlinnou výrobou a sídlí v ulici Ke Tvrzi ve vlastním areálu.

1996 – majitelem celého areálu a části pozemků bývalého JZD v ulici Ke Tvrzi 7 se stala firma Yard, a.s. a své sídlo zde měla do r. 2010 firma Horizont, spol. s r.o., založená v r. 1991 a zabývající se výstavnictvím a několik dalších firem.

Horizont, spol.

Yard, a.s.

2010 – Firma Horiozont byla přesunuta do Kozomína a z areálu bývalého poplužního dvora, později statku Tumlířových a JZD vznikl postupně volnočasový areál Yard Resort. Pro veřejnost byla otevřena kavárna a poději také restaurace „Ke Tvrzi“.  V podkroví historických budov byly postupně vybudovány hotelové pokoje. Yard Resort se stal vyhledávaným svatebním místem. V prostorách bývalé sýpky vznikly sály, kde se pořádají různé kulturní a společenské akce. Kulturní akce zde pořádá i Obecní úřad Předboj.

Rok 2010 vznik volnočasového areálu Yard Resort

Rok 2023

2011 - Na přilehlých pozemcích firmy Yard Resort byl vybudován golfový areál

Golfový areál